Obec Kroučová
obecKroučová

Historie

Kroučová a její poloha

Obec Kroučová  je  na severozápadě Středních Čech, téměř na samém okraji bývalého okresu Rakovník, na severozápadě Středočeského kraje.. Po zrušení Vrchnostenských úřadů připadla obec do Rakovnického kraje a do Slánského okresu. Tak tomu bylo až do roku 1949. Tehdy připadla k okresu Novostrašeckému. Od roku 1960 patřila pod okres Rakovník. V roce 2002 byly okresy zrušeny a Kroučová připadla do kraje Středočeského. Její přesnou polohu vymezuje 50°12´25" severní šířky a 13°47´03" východní délky.  

Kroučová leží na úbočí Džbánu, nejvýše položeného místa Džbánské vrchoviny. Území Džbánu představuje nevysokou vrchovinu, rozkládající se na částech teritoria Středočeského a Severočeského kraje, v bývalých okresech Louny, Rakovník a Kladno.

Vymezení území Džbánu představuje myšlený čtyřúhelník Louny, Měcholupy, Rakovník a Kladno, přičemž vytyčuje plochu přibližně 350 km. čtverečních. Centrální část je vzdálena asi 50 km od Prahy a je přímo v dotyku s městy Kladno, N. Strašecí, Rakovník, Slaný, Žatec a Louny. Nadmořská výška tohoto území se pohybuje v rozmezí od 220 metrů nad mořem až do 536 metrů nad mořem. Převážná jeho část však leží ve výškách od 300 do 400 m.n.m.   

Odkud má Kroučová své jméno

Její název je zřejmě  historicky daný, ale původ jména obce neznáme. Za dobu existence obce se její název měnil. Tak se v průběhu staletí jmenovala například Crouczow, Crussowa, Kruczowa, Cruczowa, Kruczow, Crouczowo, Kraucozw, později i Kroučov či Krautsch. Samozřejmě také Kroučová.

Mohla se jmenovat podel svého zakladatele, který se možná jmenoval Krůč nebo Krůk  (Krůčova, Krůkova vesnice ). Také je možno, že jméno je odvozeno od vesnice Ročova, tedy že tato obec stála na cestě k Ročovu --- K ročová  -- Kroučová.

Jednu možnost vzniku názvu popisuje také Jan Brabec ve stati nazvané " O původu místních jmen v soudním okrese Novostrašeckém", která vyšla v Novosterašeckém sborníku  v roce 1934. Brabec jméno vesnice odvozuje od předpokládaného a možného majitele vsi, jehož jméno mohlo být Krouk. Mohlo se tedy vlastně jednat o Kroukovu vesnice - Krouková, (Kroučová).Také uvádí, že to může být odvozeno od staroslovanského slova krak - kriak, což značí křoví, tedy křovinatou oblast. V jeho článku je také vyslovena myšlenka, zda to nebylo původně jméno Klúcova, nebo Kloučov. Pak zkomolením jmen mohl název Kroučová vzniknout.  

Historie obce Kroučová

Určit stáří obce je vždy velmi těžké. V případě Kroučové můžeme počítat s tím, že její základy byly položeny někde na počátku 14. století. Možná že vznikla stejně jako sousední  Řevničov, tedy někdy kolem roku 1325, třeba to ale bylo ještě dříve.

Pro zjištění stáří obce, u které není přesný záznam o jejím založení, se zpravidla jako rok vzniku uvádí letopočet, kdy je o obci pořízena nejstarší písemná zmínka. V případě naší obce, první námi zjištěná zmínka o Kroučová pochází z výše zmiňovaného článku L. H. Karpatějeva, který píše, že již v roce 1352 se v konfirmačních knihách připomíná farní kostel v Kroučové. Také August Sedláček uvádí v " Místopisném slovníku historie Království českého", že kostel v Kroučové stál již před rokem 1361. Letopočet 1361 je uveden jako rok vzniku obce také v periodiku Městského muzea v Novém Strašecí, vydaného v roce 1986.   

O Kroučové je známo,  že před rokem 1361 patřila ke zboží hradu Vinařce, (zřejmě myšleno Vinařice) . Poté byla Kroučová  v letech 1414-1417  sama statkem Jana Proudka ze Lhoty. V 16. století náležela buď ke zboží hradu Pravdy, nebo k Ročovu, později pak k Hospozínu a tím k panství Zlonickému.  

Farní kostel v obci se připomíná již v roce 1352 v knihách konfirmačních. Jeden z farářů, Albert, byl uveden na faru v Kroučové 19.července 1415, tj. čtyři dny po upálení Mistra Jana Husa v Kostnici. Do úřadu jej uváděl hředelský farář Hanslín.  Po něm zde byl farář Ondřej, kterého do úřadu uvedl dne 21. července 1417 hředelský farář Bartoloměj.  Dále byl na faře znovu farář jménem Petr. Protože se píše, že faráři Petrovi daroval Jan Prudek ze Lhoty roku 1418 půl lánu a ještě tamnímu záduši lán pole. Okolo roku 1623 fara v Kroučové zanikla. Není zřejmé kam byla přifařena Kroučová v letech 1623  až 1728.   

Dále se uvádí, že na počátku 15. století patřila Kroučová, nebo také Kroučov, Jaroslavovi z Nevida, jenž měl panství-manství v sousední Lhotě. Jaroslav z Nevida dostal od krále Václava v roce 1402 celkem osm pustých lánů ve Lhotě za to, aby vyzbrojen kuší, v čas potřeby na Křivoklát k obraně hradu na koni se dostavil. Část tohoto manství po Jaroslavovi držel panoš Jan Prudek z Brloha, později psaný ze Lhoty. V souvislosti s jeho osobou je psáno, že Kroučovou vlastnil v roce 1411 Jan Prudek ze Lhoty, který v roce 1411 kostel v Kroučové nadal ( rozuměj postavil ).  Jan Prudek ze Lhoty byl asi příbuzný Jaroslava z Nevida. Vedle něho totiž část majetku připadla též dceři Jaroslava z Nevida Kateřině. Soudit tak lze proto, že Kateřina, která se provdala za Zdislava z Hořešovic, sou 

Z pozdější doby je známa událost z roku 1434, když se píše, jak se dne 9. června toho roku utkal v lité bitvě v lese zvaném "Leneska", na táhlém hřebeni Džbánu u vsi Řevničova pan Jakoubek z Vřesovic ( Jakoubek z Bíliny ), podporovaný svými spojenci, s panem Alešem Holickým ze Šternberka, jenž byl podporován mnoha pány kraje Plzeňského a posádkou hradu Karlova Týna (Karlštejna), kteří měli asi 250 jízdních a 3500 pěších lidí. V tomto boji padlo asi 150 lidí. Padlí vojáci byli pochování u kroučovského kostela, roku 1411 vystavěného, do dvou šachet. Na jejich zbytky a kosterní pozůstatky se přišlo při přestavbě kostela v Kroučové  v roce 1903 až 1905.  

Kolovrati drželi Kroučovou do roku 1523, kdy ji spolu s hradem Pravda, několika dvory a úroky na vesnicích, dědicové Jana Mašťovského z Kolovrat, jeho synové Jan, Beneš a Václav, prodali Děpoltovi z Lobkovic za 12.500 kop míšenských grošů. O něco později patřila Kroučová Dětřichu (Jetřichu) Reichlovi z Reichu, který získal toto zboží, spolu se tvrzí, dvorem a vesnicí Srbčí roku 1535. Po Reichlovi, který zemřel v roce 1575, zdědila Kroučovou, Pozdeň, Hořešovice, Pochválov a dvory kmecí v Žichovci a Čeradicích jeho dcera Kateřina, která se provdala do rodiny Žďárských ze Žďáru. Tato rodina sídlila od poloviny 14. století na tvrzi Žďáru u Kadaně. V roce 1543 byli také majiteli Kladna. Je také uváděno, že Žďárští měli v Kroučové počátkem 17. století zámeček a dvůr. Zámek měl být postaven někdy na konci 16.stole

kostelu dochoval dodnes. Dvůr, který zde rod Žďárských měl, byl částečně určen pro chov tehdy velmi módního psího plemene, chov chrtů, protože pan hrabě Žďárský byl vášnivým lovcem a pro lov tyto chrty také choval. Uvádí se , že v 16. století bylo v Kroučové spočteno 16 starousedlých hospodářů, velký dvůr a zámek, jehož majitelem byl hrabě Žďárský. Poddaní museli kromě jiných prací sypati obilí pro chrty - totiž 1 korec žita a tolikéž ovsa. Chrtů bylo užíváno pro honitbě. Od jmenované dávky byli osvobozeni sousedé v č. 18 a 19, poněvadž chrty ve svém domě krmili. 

Toto je velmi zajímavé, protože první zmínky o obyvatelích Kroučové pocházejí z Berní ruly, která byla z roku 1654 a další pak z Tereziánského katastru. Podle ruly je uváděno 11 usedlých hospodářů a označení čísel popisných bylo zavedeno až v roce 1770. Možná že se ale na úbytku usedlostí a občanů podílely pobělohorské události. Tedy události po prohrané bitvě na Bílé Hoře v roce 1620.

V majetku rodu Žďárských zůstala Kroučová opět více jak sto let. V letech, kdy byla Kroučová majetkem rodu, uskutečnila se roku 1620 také bitva na Bílé hoře. Na tuto bitvu  bezprostředně navazuje jedna z nejtemnějších kapitol historie naší země, kterou bezesporu byla třicetiletá válka. Počínající nástup Habsburků na náš trůn a následných 300 let poroby Čechů ze strany Rakouska. Také události po prohrané bitvě českých stavů na Bílé hoře a poprava 27 českých pánů v roce 1621 na Staroměstském náměstí znamenaly zhoršení poměrů v zemi. Přišly konfiskáty panství, změna majitelů, což se dotklo i naší obce. Do této doby také spadají první zmínky o pravděpodobně o jednom z nejstarších rodů kroučovských rolníků a sedláků, rodu Fejfarů. K jejich rodu, a také k bitvě na

K.H: Karpatějev   " Kroučovská lípa "

1. "Ta kroučovská lípa                           2. Na ta moje slova

      leccos viděla...                                      děl Fejfarův děd;

      Věru drahné časy                               "Poslyšte děj krátký,

      přešly přes ní asi                                 jejž jsem od své matky

     než tak vyspěla "                                 slyšel vyprávět "

 

3. Když na Bílé hoře                              4. "Rychle sedni na kůň

    zmlkal boje ryk,                                      a jeď k domovu,

    na svého rejtara                                     zajeď do Kounova,

    Jiřího Fejfara                                            zda pan Adam znova

    vzkřikl hrabě Šlik                                    stát chce ve slovu...

 

5. Pak-li nezapomněl,                            6. Rejtar na kůň sedl

    ať v zítřejší den                                     prchal do dálky

    ruše v Slaný jede,                                 stíhán nepřítelem

    vlasti zle se vede                                  až teprv s večerem

    já jsem připraven...                             stanul u Králky

 

7. Zvlhlým zrakem objal                        8. Pak jel zvolna ke vsi

    ten svůj rodný kout,                               jaksi nesměle...

    šeptal:" Země rodná                             A tu, co to vidí ?

    vypiješ až do dna                                   Světlo, hlasy lidí,

    všecku žluč a rmout..."                         zpěv zní v kostele...

 

9. Pobídl vraníka                                  10. A jak tělo sláblo

    a sáh´ na bok si,                                  a jak ztrácel sil,

    kule nepřítele                                       aby již byl doma

    uvázla mu v těla                                   bezkrevnýma rtama

    kdesi za Doksy.                                    nebesa prosil...

   

11.Konečně vjel do vsi,                         12. Přemáhaje mdlobu

    soumrak z lesa táh´ ...                          vztyčil se a vzkřík´

    Lid se valí z chrámu                             "Boj skončil neblaze,

    on zří tátu, mámu -                                vše prchlo ku Praze,

    leč jen jako v snách...                             bránil se jen Šlik...

 

13.Marně jste v kostele                         14. V rukou matky skonal

     Boha prosili....                                          posel neblahý,

     Nedořek´, a s koně                                 jenž v rodnou dědinu

     padal šavli zvoně,                                    zlou přivez´ novinu

     než jej chytili.                                           z bitvy u Prahy...

 

15. Příštího pak jara

     právě v místě tom

     kde dokonal rejtar

     mladý Jiří Fejfar

     sazen byl ten strom....

Pozn. Míněn je tu Jan Adam z Nostic, sezením na Kounově, který se sice odboje činně nezúčastnil, ale držel s direktory. Ve chvíli, kdy u Rakovníka mnozí pro vlast krváceli, pan Adam ukryt byl s rodinou na zámku v Libochovicích, uchýliv se tam před vzbouřenými sedláky, před nimiž z Kounova prchl, a kterými byl obléhám v Libochovicích. Teprve sám "zimní král" musel se ho ujmouti listem ze dne 31. října 1620, v němž libochovickým rozkázal, aby násilí hned zanechali. Když se sedláci rozešli, vrátil se Nostic do Kounova a zatím došlo k bitvě na Bílé Hoře. ( L.H.Karpatějev) 

Další záznam o historii Kroučové pochází z roku 1688-1689, kdy obdržela Polyxena Lidmila ze Žďáru, provdaná ze Šternberka, za svůj podíl dvůr Dobrou se vsí Dobrou, Družec, Doksy, Pozdeň se dvorem, Kroučovou, Pohořelice se dvorem, Podol, Přítočno se dvorem a vesnici Kamenici. 

V letech 1696 až 1705 skoupil všechny díly sester Žďárských pan Karel Joachym z Bredova a přivtělil dobrskou část, k níž patřila i Kroučová k panství tachlovickému. Do této doby patří také další zmínka o obyvatelích Kroučové, která pochází z roku 1713. Po válce třicetileté (1618-1648) bylo ve vsi asi jen 7 obydlených usedlostí. 

Počátkem  30-tých let 18.století, se stává Kroučová majetkem rodu Clary Aldringen, čímž se stává majetkem statku Hospozín. Roku 1765 koupil Hospozín pan František Oldřich ze Vchynic. a připojil tak obec Kroučovou k rozsáhlému panství Zlonickému. V poddanství tohoto panství zůstala Kroučová až do zrušení poddanství v roce 1871. Jméno tohoto rodu se později začalo přepisoval jako Kinský. Lze říci, že pod panstvím tohoto rodu Kroučové začala vzdělanostně, kulturně i hospodářsky růst. Kolem roku 1765 byla v Kroučové založena škola. Patřila k nejstarším školám na Slánsku. Starší byly jen obecní školy v Hořešovicích, Kolči, Kvílicích, Pozdni, Pcherách, Řisutech, Smečně, Zlonicích, Zvoleněvsi a samozřejmě ve Slaném. 

V roce 1806 měla Kroučová podle záznamů 29 domů obytných s 174 dušemi ( občany). Z těchto domů patřily k lenešickému panství dva. Jedním bylo čp. 15 - hájovna s pěti dušemi a druhým domem byla myslivna čp. 23, kterou též lenešické panství vlastnilo. Zde počet duší není uváděn. Obec byla přifařena k Področovu a jeho klášteru Augustiánů. Dále zde byla škola, obecní pastouška čp. 9 a flusárna, která byla  v čp. 24. V ní bydlely celkem 3 židovské rodiny s 15 dušemi.  Dle sčítání domů a lidí z poloviny století, z roku 1847, měla Kroučová 30 domů a v nich žilo 202 lidí. 

Na podzim roku 1870 se opravovala střecha původního kostela. Byl ulit nový zvon od Josefa Diepolda, zvonaře na Starém městě Pražském. Zvon byl pověšen 4. srpna 1886. Náklady na jeho ulití a pověšení, včetně práce tesařské byly 850 zlatých. Zvon váží 365 kilogramů a 60 dkg. Již následující rok se dělal na zvon nový závěs, který včetně stolice, prací zednických, tesařských a kamenických stál 347 zl. 65 krejcarů. Kolem kostela byl v dřívějších dobách také hřbitov. Protože ale jeho kapacita nestačila, byl podle návrhu a zaměření Karla Šouly, stavitele ze Zlonic,  vytyčen nový hřbitov na parcele č. 180. Jedná se o současný hřbitov. Dne 19. září 1886 o půl desáté byl hřbitov vysvěcen v 

Z jednotlivě získaných dokumentů jsme také zjistili, kdo stál v určité roky v čele obecní rady, kdo byl tedy tehdy rychtářem nebo starostou obce až do roku 1898. 

            1772 Martin Zlatník - asi rychtář, podepisoval smlouvy jako svědek

            1776 Matěj Klátil - rychtář

            1777 Franz Malecklý - rychtář

            1778 Franz Malecký - rychtář

            1811 Franz Malecký - rychtář

            1830 Johann Fejfar - rychtář

            1836 František Malecký - rychtář, konšel Josef Hykyš,

            1839 František Malecký - rychtář

            1843 Vojtěch Fejfar - rychtář, konšelé Fr. Malecký, Fr. Hykyš, J. Uldrych

            1848 Vojtěch Fejfar - rychtář

            1862 Josef Zelenka - radní: Josef Klátil, Josef Fejfar

            1863 Josef Zelenka

            1864 Josef Zelenka

            1868 Josef Fejfar

            1870 Josef Fejfar

            1873 Josef Fejfar

            1875 Josef Fejfar - František Jabůrek byl 1. radní

            1876 Josef Fejfar

            1877 Josef Zelenka

            1880 Josef Fejfar - Vojtěch Ulrych byl 1. radní

            1881 Vojtěch Ulrych 

            1885 Josef Zelenka - Vojtěch Ulrych byl 1. radní

            1886 Josef Zelenka

            1887 Josef Zelenka - Vojtěch Ulrych byl 1. radní

            1888 Josef Zelenka

            1891 Václav Srb

            1895 František Fejfar

            1896 František Fejfar

            1898 František Fejfar

Další zachycené stopy sledující historii Kroučové uvádějí, že v roce 1887 měla již obec 42 domy a 325 obyvatel. V té době zde také působila jednotřídní škola, kterou navštěvovalo 76 dětí, i ze sousedních obcí. 

Ze starých chmelařských časopisů jsme zjistili, že v roce 1891 byl v Kroučové pěstiteli chmele založen První chmelařský spolek v Království Českém. Zde měl i svoje první sídlo. Mezi jeho zakladatele patřil místní pokrokový sedlák František Fejfar (1865 - 1934), který bydlel v čp. 8. Pan Fejfar byl prvním předsedou tohoto spolku. V předsednických funkcích následnické chmelařské organizace, Jednoty chmelařské se sídlem v Žatci, pracoval až do roku 1931, kdy jej nahradil jeho kolega, dlouholetý přítel a spolupracovník statkář Cyril Vitner z Hředel. Pan Fejfar zůstal čestným předsedou Jednoty chmelařské až do své smrti v prosinci roku 1934. 

Z novodobé historie několik málo faktických dat:

  • odhalení pomníku TGM dne 18. října 1835. 
  • osvobozovací a partyzánské akce v roce 1945 
  • založení JZD Kroučová  v roce 1950 a jeho sloučení s JZD Třeboc v roce 1960 
  • založení fotbalového oddílu TJ Sokol Kroučová v roce 1973 
  • uzavření Základní školy v Kroučové v roce 1975 
  • postavení nové prodejny Jednota  1989 
  • předání nového obecního znaku a praporu v roce  2003

Fotogalerie

Náhodný výběr z galerie

Svátek

Svátek má Taťána

Svoz odpadu

Svoz odpadu ikona